Následující text pochází z posledního dílu pravidelného sloupku Yoko Sakuraie v týdeníku Shukan Shincho, který vyšel dnes.
I tento článek dokazuje, že je národním pokladem, nejvyšším národním pokladem, jak jej definuje Sajčó.
Je to povinná četba nejen pro Japonce, ale i pro lidi na celém světě.
Pod vedením Šigeru Išiby bude LDP skutečně upadat.
Premiér Šigeru Išiba vydal letos v dubnu v nakladatelství Takaradžima Sugoi Bunko knihu s názvem „Podstata neúspěchů LDP“.
Jedná se o společné dílo s lidmi, jako jsou Seiičiro Murakami, který označil bývalého premiéra Šinzóa Abeho za „zrádce národa“, Kihei Maekawa, bývalý náměstek ministra školství, kultury, sportu, vědy a techniky, který veřejně prohlásil, že jeho zásadou je „na veřejnosti poslouchat, ale v soukromí se bouřit“, a Tatsuru Učida, který je známý svou levicovou ideologií.
Pokud si je vezmete do ruky, zjistíte, že politika pana Išiby je nesoudržná a že nemá dostatečné znalosti, takže je těžké uvěřit, že se pětkrát pokoušel stát vůdcem LDP.
Například jeho strategie je zaměřena na Čínu.
Naše národní strategie definuje čínskou vojenskou expanzi jako „největší strategickou výzvu“.
Čína je považována za největší hrozbu pro Japonsko a celý svět.
Nikdy jsem neslyšel pana Išibu vyjádřit ucelený názor na Čínu.
Přesto se 10. září, těsně před prezidentskými volbami, náhle zmínil o vytvoření asijské verze NATO jako o strategii, jak čelit Číně.
Tato velkolepá vize se v Japonsku i v zámoří setkala se solidními a odmítavými reakcemi.
Když jeho článek zveřejnil americký think tank Hudson Institute, američtí stratégové reagovali komentáři jako „nerealistické“ a „USA by to nikdy nepřijaly“.
Indie 3. října oznámila, že nemá v úmyslu se na strategii pana Ishiby podílet.
Ostatní asijské země se buď vyjádřily negativně, nebo ze strachu před Čínou mlčely.
Myšlenka pana Ishiby není ničím jiným než nesplnitelným snem, protože i kdyby se Japonsko postavilo do čela vytvoření asijské verze NATO, Japonsko, které ani nebylo schopno změnit svou ústavu, by se nemohlo podílet na aktivitách v rámci kolektivní bezpečnosti.
I kdyby Čína napadla hranice Indie nebo Tchaj-wanu, Japonsko by nebylo schopno vyslat síly sebeobrany.
I kdybychom hypoteticky uvažovali o asijské verzi NATO vedené Japonskem, nejenže by se Japonsko samo nemohlo fyzicky účastnit, ale vzhledem k tomu, že tento koncept je nepřátelský vůči Číně, musel by být zahájen s velkou opatrností.
Pan Ishiba si však toto téma vybral k diskusi s tchajwanskou prezidentkou Tsai Ing-wen.
Stalo se tak během setkání 12. srpna, kdy navštívil Tchaj-wan.
Provádění necitlivé diplomacie
Ishiba pravděpodobně neuvážil, jak vážně tato historka ovlivní situaci.
Čína situaci na Tchaj-wanu neustále sleduje, a pokud Tchaj-wan projeví sebemenší náznak vzdoru vůči Číně, nemilosrdně udeří železnou pěstí.
Ve skutečnosti 14. října Čínská lidová osvobozenecká armáda obklíčila Tchaj-wan a poté, co převzala kontrolu nad vzduchem a mořem, provedla rozsáhlé vojenské cvičení.
Zúčastnila se ho letadlová loď Liaoning, 125 vojenských letadel a 34 lodí Lidové osvobozenecké armády a pobřežní stráže.
Toto bezprecedentní rozsáhlé vojenské cvičení ukázalo, že Čína může rychle blokovat Tchaj-wan, obsadit jeho významné přístavy a zahájit útok, pokud se tak rozhodne.
Nasazení Liaoningu u východního pobřeží Tchaj-wanu bylo varováním pro americkou armádu.
Think tank „Národní institut pro základní otázky“ informoval o tom, jak se vyvíjela schopnost Číny napadnout Tchaj-wan, a situace je přesně taková, jak uvedli.
Tchaj-wan byl opatrný, aby Číně, která používá vojenskou sílu ke změně statu quo, neposkytl záminku k invazi, a nadále byl velmi opatrný ve slovech, aby nebyl vnímán jako výzva.
Pak přišel pan Ishiba, který je předsedou Liberálně demokratické strany a usiluje o post japonského premiéra, a hovořil o vytvoření asijské verze NATO.
Pan Lai musel být naprosto ohromen.
Musel si myslet, že pan Išiba vůbec nechápe napjatou situaci, v níž se Tchaj-wan nachází.
Pan Lai prý otázku pana Ishiby ignoroval a obrátil se na ostatní politiky ve skupině, aby diskutovali o novém tématu.
Pan Ishiba se ve výše zmíněné knize dopouští takové necitlivé diplomacie, jak by se dalo očekávat od levicově orientovaného komentátora, který staví Japonsko do pozice „děsivé země“ spíše než Čínu.
Proč je to děsivá země?
Podle něj proto, že Japonsko bojovalo proti Spojeným státům, tedy proti zemi, kterou by nikdy nedokázalo porazit, kdyby s ní bojovalo řádně.
Na druhou stranu o Číně píše toto
„Je příliš mnoho politiků, kteří nenuceně říkají věci jako 'Čína je hrozba' (opomenutí).... Bylo by příliš nezodpovědné, kdyby politici říkali věci jako 'Čína je strašidelná, takže zvýšíme výdaje na obranu'.“
Tato pasáž je kritikou rozhodnutí bývalého premiéra Fumia Kišidy zvýšit výdaje na obranu na 2 % HDP.
Pan Ishiba o tom napsal knihu.
Když však letos v srpnu navštívil Tchaj-wan, navrhl prezidentce Tsai, že by měli jednat s Čínou z pozice „Čína je děsivá“ a pokusit se s ní vypořádat prostřednictvím asijské verze NATO.
Sledujete-li chronologii, vidíte, že vnímání Číny panem Ishibou kolísá sem a tam.
Jinými slovy, chybí zde logika a strategie.
Skutečnost, že kritizuje strategii Kišidovy administrativy spočívající ve zvyšování vojenských výdajů na odstrašení Číny jako „příliš nezodpovědnou“, je sama o sobě příliš nezodpovědná, když se podíváte na akce Lidové osvobozenecké armády.
Je pošetilé navrhovat asijskou verzi NATO na Tchaj-wanu, kde pokračuje napětí, protože Čína se připravuje na plné nasazení s cílem anektovat ostrov.
Dalším bodem je, že během prezidentských voleb pan Išiba prohlásil, že bude pokračovat v hospodářské politice Kišidovy vlády, a ve svém pětiminutovém projevu těsně před závěrečným hlasováním řekl o panu Kišidovi několik lichotek, z nichž mě bolely zuby.
V jednu chvíli Kišidovu politiku chválil a vzápětí ji popíral.
Někomu takovému se nedá věřit.
Hatoyama a Harris
Ve své knize hrdě napsal:
„Politici potřebují schopnost říkat správné věci pro veřejnost, i když jim to škodí“.
Pokud to nedokážou, říká, „měli by přestat být politiky“.
Prohlašuje také: „Je pro mě velký problém následovat ty, kteří jsou u moci, bez důkladné diskuse.“
Zcela jiná krajina se rozvine, když se podíváte na skutečný charakter pana Ishiby.
Přestože od začátku prezidentské volební kampaně uplynul jen asi měsíc, často měnil svou politiku a argumenty.
Téměř všechno jsou to kompromisy, kterými se snaží chránit a udržet si podporu.
Místo aby prosazoval to, co je „správné pro veřejnost“, jednoduše „následoval mocné“.
Existují dva politici, kteří jsou panu Išibovi velmi podobní: Yukio Hatoyama a Kamala Harrisová, kandidátka na prezidentku USA.
Ponecháme-li stranou pana Hatojamu, u paní Harrisové dochází k zajímavému jevu.
Jakmile prezident Biden stáhl svou kandidaturu a paní Harrisová se stala prezidentskou kandidátkou Demokratické strany, příznivci Demokratické strany byli nadšeni.
Známé osobnosti přispěchaly s velkými dary a svou podporu jí vyjádřily i filmové hvězdy.
Jakmile však bylo všem jasné, že paní Harrisová nemá žádný obsah, podpora Demokratické strany začala kolísat.
Podle Gallupova průzkumu se Demokratická strana, která od roku 1992 ve volebních letech od července do září trvale překonávala Republikánskou stranu, co se týče stranické podpory, poprvé po 32 letech propadla za Republikánskou stranu.
Ačkoli rozdíl činil pouhé tři procentní body, podobný výsledek zaznamenal i průzkum televize NBC.
Deník Wall Street Journal to označil za „nepřehlédnutelnou změnu hry ve 24. volbách“.
Stejně jako Kamala Harrisová, i pan Ishiba, který má málo obsahu a přesvědčení, výrazně oslabí moc LDP.
Budoucnost LDP vidím chmurně.
2024/10/13 in Umeda
